|
Jédes glük unt jéde třâne,
das fètřauen unt dí aňst,
daine arbait, daine plâne
unt dí lídè, dí dú zaňst,
vas dain härts im laiden lärnte
unt dain »Já, ic bin beřait!«,
ales vurde Gotes ärnte
fûr zain řaic dér härlickait.
Ainen zón hast dú gebóřen,
námst ín folè líbe an.
Ainen zón hast dú fèlóřen,
als ér zainen vék began.
Ábè ér, auf dén dú šautest,
dér zó unbegřaiflic šín,
dém dú bis tsúm křoits fètřautest,
volte ale tsú zic tsín.
Dú, Máříá, bist ain tsaicen.
Zai uns ná auf daine art!
Hilf uns unzè tsíl ärřaicen,
léře uns dí himelfárt!
Vän vír Křistus antvort gében,
imè noi, fon ták tsú ták,
břiňt aux unzè érdenlében
ainen himlišen ärtřák.
|
