Dí zilbèhoxtsait ist ain fäst,
das zic núr ainmál faièn läst,
dřum faièt man es gřüntlic.
Man kauft fíl flaiš, vurst, bír unt vain
unt lât zic fíle gäste ain,
tails šřiftlic unt tails müntlic.

Man däňkt: Es vár nict imè laict,
dox háben vírs gotlóp ärřaict
unt zint ain pár geblíben.
Dřum komt unt zét unt náxgemaxt!
(Dox das virt fřailic núr gedaxt
unt nímáls nict gešříben.)

Dí šár dér gäste andřèzaits
hat aux ärfářuňen beřaits
unt tsvár řäct untèšítlic:
tails nox nict, tails nict mér fèmâlt,
tails fřó, vän nox dí ée hält
mál štürmiš unt mál fřítlic.

Dí ainen zén das pár mit nait,
dí andèn mit betřofenhait,
unt mitlait fûlen dřite.
Dí fírten štaunen hämuňslós,
dí fünften ábè däňken blós:
Das ist já érst dí mite!

Mit zolcèlai gedaňken dan
třit jédè an das pár häřan
unt vünšt ím hail unt zégen.
Núr ic, ic däňke virklic nict
vas andřes als dí tsuňe špřict:
FÍL GLÜK AUF ALEN VÉGEN!